Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226


Vztahy mezi Čecha a Němci

V posledním desetiletí si Češi uvědomují svou vyrovnanost vůči Němcům a hlásí se k češství. Němečtí politici se nechtěli vzdát výsad svého národa. Ústupky jedné strany nebyly pochopeny ze strany druhé. Docházelo k vzájemným provokacím a srážkám na ulicích a násilnostem.

Do 1. světové války se vztahy neurovnaly, naopak došlo k rozdělení společnosti a izolaci dvou národních společenství vedle sebe.

Němci, žijící v českých zemích se vzestupu české společnosti zalekli. Z národa, který si zvykli úplně odepisovat a který vlastně nebrali ani pořádně na vědomí, jim postupně vyrostl protivník, s nímž už museli počítat. Pocit trvalého ohrožení měnil původně přezíravý postoj v tvrdé agresivní útoky, které na české straně nacházely stejnou odezvu. Rozdělení obyvatelstva v českých zemích na dvě se vyvíjející společnosti bylo stále zřejmější.

Národnostní principy se začaly prosazovat i v hospodářské oblasti. Podle zásady „svůj k svému“ měli Češi nakupovat jen české výrobky a čeští podnikatelé odmítat spojení s německými firmami (totéž mělo platit i pro Němce). Ve vzájemném soutěžení se nakonec díky převaze spíše prosazovali spíše Češi. V neprospěch českých Němců mluvilo to, že po ztrátě Prahy v 60. letech neměli v českých zemích žádné jiné velké středisko. Většina českých Němců vynikla spíše za hranicemi Čech, a to ve Vídni, Německu a jinde.

zpracováno podle J. Pokorného, Český svět I., Praha 1997

Německá literatura v českých zemích