Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Komunita

• společenství lidí, kteří sdílejí určitou oblast, ať již omezenou prostorově, nebo jejich společnými zájmy
• komunitu charakterizuje zejména sdílená vzájemná interakce, vycházející například ze společných potřeb nebo zájmů
• komunity se obvykle vytvářejí na jednom určitém místě (např. obyvatelstvo obce, spolek, škola, církev, firma)
• každá lidská komunita je vždy založena na vzájemném fyzickém styku většího či menšího počtu lidí

Základní předpoklady soužití v komunitách

• důvěra - svěřené důvěrnosti by nikdy neměly být zneužity či použity proti udělovateli
• pravdivost – jestliže se vždy říká pravda, vytváří se příznivé klima v komunitě
• aktivní naslouchání – to znamená věnovat se plně tomu, co říká druhý
• neshazování jiných – jeho porušení často přerůstá v agresi, násilí, šikanování
• osobní maximum – individuální snaha pro dosažení co nejlepšího výsledku

Základní pojmy, jež charakterizují soužití v komunitě

• autorita (převaha určitého člověka nad ostatními, je přirozená nebo formální – dána např. funkcí)
• solidarita (soudržnost, vzájemná podpora, pomoc v rámci společenské skupiny)
• altruismus (obětavé a nezištné chování ve prospěch druhého člověka, pomoc druhým, aniž od nich něco očekáváme)
• egoismus (opak altruismu, sobectví, přehnaná láska k sobě samému)

Rodina

• do rodiny vstupuje člověk většinou bez vlastního přičinění - každému člověku na světě jsou dáni nejbližší lidé
• rodina vzniká manželstvím, základním smyslem rodiny je výchova dětí
• dětem představují rodinu rodiče a sourozenci, rodičům je rodinou jejich životní partner a vlastní děti, generace prarodičů rozumí rodinou jak svého životního partnera, tak rodiny svých dětí s vnoučaty
• sourozenecké sváry – sourozenci by si měly pokud možno problém vyřešit sami bez zásahu rodičů
• problémem mezi sourozenci je viditelné nadržování rodičů jednomu z dětí nebo rozdělování majetku - vše by mělo být rozděleno rovným dílem

Soužití generací

je to soužití prarodičů, rodičů a jejich dětí, dobré soužití vyžaduje pochopení a toleranci od každého člena rodiny, soužití všech členů rodiny by mělo být založeno na demokratických principech, solidaritě a především vzájemné lásce – to je tzv. rodina žádoucí. Každý její člen se v ní cítí bezpečný a ví, že se může kdykoliv obrátit na ostatní členy. Je zde přirozená úcta mladších ke starším, ale také respekt a podpora práv a nároků těch mladších a bezbrannějších. Naproti tomu rodina nežádoucí je taková, která je založena na despocii ze strany silnějších (rodiče, prarodiče, starší sourozenci, blízký příbuzný) vůči slabším. Náprava v takovéto rodině představuje velmi obtížný úkol, který nejsou členové rodiny sami schopni zvládnout.

problémy soužití generací mají svůj počátek již v období, které bývá nazýváno „vylétání z hnízda„ , tedy v době, během níž mladí lidé opouštějí původní rodinu, aby vytvořili vlastní manželství a založili svou rodinu. Odchod od rodičů je náročnou životní událostí pro všechny členy rodiny

Mezigenerační konflikty

• vznikají z rozdílných postojů, představ a názorů na svět kolem sebe, na rodinné
soužití, na životní hodnoty, na společné bydlení apod.
• negativně na soužití působí nevhodné způsoby jednání a komunikace
• rozeznáváme
• útočné typy – komandování, pomlouvání, vyvolávání hádek
• submisivní a neútočné způsoby jednání - nejsou tak zjevné, ale jejich negativní účinek je obdobný jako při jednání útočného rázu

Předstírání, přetvařování, vnucování – svým chováním nás tito lidé vlastně omezují a nedopřejí nám dostatek osobní svobody, např. denní telefonování rodičů dětem, které již mají vlastní rodinu, denní návštěvy v jejich domácnosti, shánění různých věcí pro ně, i když o to nestojí… Mnohdy ti, kteří nás zahrnují přílišnou láskou, vlastně chtějí, abychom jim opláceli totéž a veškerou pozornost věnovali jim.

Třída

Třída je skupina žáků stejného věku, kteří jsou společně vyučováni ve škole, je to v podstatě organizační jednotka žactva ve škole, je to určitá sociální skupina

I zde platí základní pravidla, která by měla vycházet z myšlenky, že všichni jsme tu kamarádi, tudíž si neubližujme, ale mějme se rádi a pomáhejme si navzájem, aby ve třídě vládla spokojenost, zdravá soutěživost a soudržnost, nikoliv falešné kamarádství a nejrůznější třenice, neboť v této komunitě budeme společně žít několik let

Základní pravidla společného soužití žáků ve třídě

• šetřme zdraví své i ostatních
• spory řešme slovem, nikoliv rukama
• pomáhejme si navzájem
• mějme úctu k cizí práci k cizím věcem
• buďme taktní a ohleduplní
• mluvme slušně
• umějme vyhrávat i prohrávat
• neberme si, co nám nepatří
• buďme kamarády

Chování lidí v rodině a ve společnosti

„Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se k tobě chovaly tvoje děti“ (Sokrates)

• člověk jako tvor společenský se ocitá v nejrůznějších uskupeních – ať jsou to již náhodná seskupení nebo skupiny trvalejší, v nichž se projevují jeho osobní vlastnosti
• ve všech skupinách, doma i ve společnosti cizích lidí, si lidé sdělují nějaké informace a právem se od nás očekává nějaké chování odvozené od pravidel slušného chování

Předpoklad soužití

je vyznačen určitými a určenými rolemi a statusem ve společnosti
• role – znamená očekávané chování člověka ve společnosti, který se nachází v určité společenské pozici
• status – je to, jak si člověka v určité roli cení jeho okolí

Role a status se neustále vyvíjejí a časem mění Např. vztahy v tradiční patriarchální rodině – otec byl hlavou a živitelem, měl v rodině nejvyšší status a děti jej musely bezvýhradně poslouchat, matka byla srdcem rodiny V takovéto autoritativní rodině je obtížné získat respekt k sobě samému, schopnost prosadit se. Rozdělení rolí v dnešní rodině není již tak vyhrocené a neměnné. V současné demokratické, liberální rodině panují kamarádské vztahy. Je v ní podporována individualita, ovšem hrozí zde nebezpečí, že ta může přerůst v egocentrismus a nedisciplinovanost.

Druhy chování člověka ve společnosti, ať již v rodině či mezi cizími lidmi

Aktivní chování

• útěk a boj jsou dva aktivní způsoby vyrovnávání se se situacemi
• v bojích se však téměř vždy projevuje lidská agresivita, tj. útočnost
• aktivita znamená přímou účast
• útěk naopak většinou svědčí o strachu

Pasivní chování

• vzdání se je reakcí pasivní
• pasivita znamená vzdání se, netečnost, nečinnost
• vzdání se také svědčí o strachu
• chovat se pasivně znamená potlačovat vlastní pocity, nemluvit o svých přáních a trpně ustupovat druhým
• pasivní člověk se bojí říci svůj názor, nedokáže prosadit svá přání. Vyhýbá se názorovým střetům a nedokáže druhému člověku nic odmítnout, i když ví, že by určitou věc dělat neměl nebo že ji dělat ani nechce

Agresivní chování

• znamená nebrat v úvahu zájmy, přání a práva jiných, ale bojovat jen za svá vlastní přání a prosazovat je na úkor ostatních lidí
• člověk, který se chová agresivně, často používá zastrašování a vyhrožování, obviňuje a ponižuje druhé lidí

Asertivní chování

• tento způsob chování umožňuje dosáhnout toho, čeho chceme, aniž bychom potlačovali vlastní přání a potřeby nebo jednali na úkor druhého člověka
• je zlatou střední cestou
• vždy a za všech okolností by mělo jít o spolupráci a dohodu než o vítězství

Chování lidí však není jen chováním k sobě navzájem , ale znamená i chování ke světu, který nás obklopuje, tedy k našemu životnímu prostředí.Stačí si zopakovat kousek naší státní hymny… I v ochraně prostoru, ve kterém žijeme, beze zbytku platí slova starověkého myslitele, jež byla citována úvodem.