Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Astronomie

Astronomie Keplerovy zákony Sluneční soustava Souhvězdí a vzdálenosti Výzkum vesmíru Literatura

Astronomie

Astronomie se zabývá se vznikem vesmíru, vesmírnými tělesy, jejich fyzikálními a chemickými vlastnostmi, zkoumá vznik, vývoj a zánik vesmírných těles

Vznik vesmíru

Podle výsledků vědeckých výzkumů vznikl vesmír tzv. "velkým třeskem". Původně byla všechna hmota stěsnána v jednom bodu s hustotou a teplotou, kterou kdybychom chtěli vyjádřit ve °C, museli bychom napsat číslo s 33 nulami. Vesmír tedy vznikl před 15 miliardami let právě z tohoto nepřed-stavitelně hmotného bodu mohutnou explozí, které se říká "velký třesk". Od té doby se neustále rozpíná a zároveň chladne. Jednotlivé galaxie se od sebe neustále vzdalují, což dokážeme měřit - průměrná hodnota rychlosti tohoto pohybu je 15km/s na každý milion světelných roků vzdálenosti mezi galaxiemi (Hubbleova konstanta). Až půl milionu let po velkém třesku vznikly první hmotné částice, které po dalších milionech let vytvořily hvězdy a celý známý vesmír.

Historie astronomie

Geocentrická soustava – starověký astronom Ptolemaios (100 – 160 n. l.), středem vesmíru je Země (až do 16. stol.), Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn jsou upevněny na pevných, průhledných kulových slupkách kolem Země
Heliocentrická soustava – polský astronom Mikoláš Koperník (1473 – 1543), středem vesmíru je Slunce

Modely sluneční soustavy

4. století př. n. l. - Aristoteles přijal geocentrický systém, že Země je uprostřed vesmíru a dokázal jeho platnost.

3. století př. n. l. - Aristarchos na základě pozorování zatmění Slunce a Měsíce a s geometrickými úvahami vytvořil heliocentrický model vesmíru (Slunce se nacházelo uprostřed – systém nebyl přijat)

2. století př. n. l. - Apolónius z Pergy a Hipparchos vytvořili nové prvky pohybu planet. Později na ně navázal Ptolemaios, který je zahrnul do geocentrického modelu vesmíru. Tento model se stal základem pro další generace.

16. století n.l. - Mikuláš Koperník (19. 2. 1473 - 24. 5. 1543) ve svém díle Oběhy nebeských sfér zveřejnil svou heliocentrickou soustavu. Zasloužil o formování správného heliocentrického systému. Koperník uvádí: - střed Země není středem světa, nýbrž toliko středem tíže a dráhy Měsíce, všechny dráhy obklopují Slunce jako by stálo v jejich středu, všechen pohyb viditelný na nebi stálic není reálný tak jak jej vidíme ze Země, všechen pozorovaný pohyb Slunce nepřísluší jemu samému, nýbrž je důsledkem rotace Země a jejího pohybu po kruhové dráze kolem Slunce, který je vlastní všem planetám.

Johannes Kepler (27. 12. 1571 - 15. 11. 1630) potvrdil platnost heliocen-trického systému a zjistil, že se planety pohybují po eliptických drahách kolem Slunce.